Sbírkový předmět měsíce dubna (2024)

Velikonoce, jedny z nejstarších svátků, spojují předkřesťanské rituály vítání jara s křesťanskou tradicí. Tento čas magických praktik a jarní obnovy přírody je zároveň nejvýznamnějším křesťanským svátkem, připomínajícím liturgické události Pašijového týdne, který následuje po šestitýdenním postním období rozjímání a očisty.

Zelený čtvrtek přináší vzpomínku na poslední večeři Páně, následné události na Olivové hoře, zatčení a odsouzení Krista k smrti. Od tohoto dne až do Bílé soboty zvony ve znamení smutku nad umučením Krista utichají. Lidová tradice říká, že zvony "odlétají do Říma", kde jsou požehnány papežem. V této době se místo nich ke svolávání na bohoslužby používají nejrůznější řehtačky a další drobné hudební nástroje, což bylo důležité v dobách, kdy ne každý měl přístup k časomíře.

I přes to, že zvony od Bílé soboty znovu bijí, na Velikonoční pondělí koledníci vyrazí s řehtačkami, které jsou neodmyslitelnou součástí velikonočního veselí. Ve sbírkách Podještědského muzea se pyšníme několika takovými řehtačkami, mezi nimiž jedna zcela vyniká. Jedná se o řehtačku ve tvaru kříže o neobvyklé délce 664 mm, což ji činí mnohem větší než běžné řehtačky. Pro lepší představu o její velikosti jsme k ní pro srovnání připojili fotografii s klasickou menší řehtačkou.

Řehtačky jako takové mají bohatou historii, která zdaleka ne vždy souvisí s oslavou Velikonoc. Jejich využití se různí v závislosti na čase a místě. Například v 18. a 19. století sloužily policistům na Britských ostrovech a v Austrálii k přivolání posil. Pokud se podíváme hlouběji do historie, ve středověku řehtačky používali malomocní, aby na sebe upozornili a zabránili tak šíření choroby.