Sbírkový předmět měsíce listopadu (2023)
Lahvička s prstí od Zborova
Bitva u Zborova, která se odehrála během 1. světové války dne 2. července 1917, byla v rámci bojů na východní frontě jen drobnou epizodou. Tato událost však byla klíčová pro další vývoj. Výrazně totiž přispěl k formování československých vojenských jednotek v Rusku a v konečném důsledku vlastně i ke vzniku samostatného Československa.
U příležitosti Dne válečných veteránů, který se celosvětově slaví dne 11. listopadu, a v rámci výstavy "Českodubští legionáři mezi světovými válkami", aktuálně probíhající v našem muzeu, bychom rádi připomněli příběhy českodubských legionářů, kteří se podíleli na chodu českých i světových dějin. Památku na významnou bitvu u Zborova v podobě hrsti hlíny z vítězného bojiště si navrátivší legionáři přivezli s sebou domů a dnes je součástí sbírek Podještědského muzea.
Šestého října 1917 vstoupil do československých legií v Rusku zedník z Českého Dubu Josef Sluka, který se bitvy u Zborova účastnil. Své vzpomínky sepsal pod názvem "Můj stručný životopis z naší milované armády na Rusi". I ty jsou dnes uloženy v našem archivu.
V pamětech nás zaujal tento úryvek:
“Potom jsme jeli přes Ural do chladné Sibiře, kde jsem se zúčastnil všech bojů, jak v Rusku při Povolží, tak též po celé Sibiřské magistrále. Nechci o tom popisovat, bylo by to rozsáhlé. Bylo to tisíce kilometrů po stepích Sibiře, kde tolik mojich bratří vykrvácelo. V devatenáctém roku jsme stáli po stanicích a žili ve vagonech, to byl již náš domov. Dělali jsme výpravy na medvědy, vlk a jinou dravou zvěř do sibiřských pralesů, což nás velic zajímalo. Potom jsme jeli až do Irkutska, kde jsme byli až do listopadu na kasárnách. Zima byla strašná. Pokud bylo teplo, zažil jsem pěkných pár dní u řeky Angary, která dravě tekla z Bajkalského jezera. Pořád jako by mně byla šeptala svým dravým tokem — pojedeš brzy domů.”