Okresní hospodářská záložna

Funkcionalistickou budovu někdejší Okresní hospodářské záložny z roku 1937 projektoval významný liberecký architekt František Zejdl.

Objekt byl vystavěn na západní straně českodubského náměstí na parcelách dvou starších domů, které byly strženy v roce 1936. Na levé z obou parcel stával obytný dům č. p. 10/I., určený kvůli jeho špatnému stavu k demolici, během níž byla nešťastnou náhodou silně narušena statika sousedního objektu č.p. 11/I. - budovy záložny, vystavěné tam v letech 1897-1902.

Původní budova záložny, s reprezentativní neorenesanční fasádou pražského architekta Josefa Žáka, se třemi alegorickými postavami, završená členitým štítem, se zřítila společně s bouraným domem č.p. 10/I. Na uvolněném prostoru obou uvedených objektů pak v průběhu jediného roku (1937) vyrostl stávající Zejdlův objekt, jehož přízemí sloužilo a dodnes slouží veřejnosti, zatímco patra měla a mají obytný účel.

V prvním patře budovy v letech 1937-1938 bydlel spisovatel, dramatik a básník František Křelina (1903-1976), který v té době vyučoval na zdejší měšťance. 

FRANTIŠEK ZEJDL (1897–1971) patří k nejvýznamnějším českým architektům meziválečného Liberce. Ve své tvorbě vycházel především z funkcionalismu, který obohacoval o osobitý výtvarný výraz a důraz na účelnost, jednoduché geometrické tvary, kvalitní proporce a střídmou dekoraci. Jeho stavby se vyznačují promyšleným dispozičním řešením a citlivým začleněním do okolního prostředí. Mezi jeho nejznámější realizace patří chata na Smědavě (1935), sokolovna v Malé Skále (1932), sokolovna ve Smidarech (1936–1937) a adaptace Národního domu v Liberci pro spolek Česká beseda (1929). Zejdl působil především v Liberci a jeho okolí, ale navrhoval stavby také ve východních Čechách. Jeho dílo představuje významnou součást české meziválečné architektury a dokládá rozvoj moderní architektury v severních Čechách.

FRANTIŠEK KŘELINA (1903–1976) byl český prozaik, básník, dramatik a učitel, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého ruralismu. V letech 1929–1938 působil jako učitel na měšťanské škole v Českém Dubu. Právě zde vznikla významná část jeho literárního díla a kraj Podještědí se stal důležitým zdrojem inspirace pro jeho romány a povídky. Ve svých knihách zachycoval život venkovských lidí, jejich vztah k rodné krajině, přírodě i křesťanským hodnotám. Využívá v nich skutečné přírodní kulisy, lidové tradice, způsob života i jazyk regionu, takže tvoří významnou literární stopu tohoto kraje. S Českodubskem jsou nejvíce spjatá jeho díla Hubená léta (1935) a Puklý chrám (1936). Po roce 1951 byl Křelina v politickém procesu komunistického režimu odsouzen k dvanácti letům vězení, později byl rehabilitován. Český Dub si jeho působení připomíná pamětní deskou, ulicí nesoucí jeho jméno a udělením čestného občanství města.

Fotografie: archiv Podještědského muzea