Sbírkový předmět měsíce října (2023)
Rakousko-uherský orel
Dne 28. října si připomínáme vznik samostatného československého státu. Rádi bychom u této příležitosti dali prostor také jeho předchůdci — Rakousku-Uhersku, jeho státnímu znaku a jedné úsměvné historce z Českého Dubu.
Malý státní znak Rakouska-Uherska tvořil černý, třikrát korunovaný orel se zlatou zbrojí, jež nesl na hrudi znak dynastie lotrinsko-habsburské, kolem kterého byl obtočen Řád zlatého rouna. V heraldicky pravém pařátu nesl orel meč a žezlo, v levém pařátu říšské jablko. Jeho podoba prošla v době užívání mnoha změnami, poslední v roce 1915. Podoba znaku na fotografii odpovídá stavu před rokem 1915.
Tento znak byl před vznikem Československé republiky umístěn na celé řadě veřejných budov a coby se symbolem poražené monarchie s ním bylo po převratu také nakládáno, jak dokládají vzpomínky prvního českého starosty Ludvíka Roubíčka:
„S balkonu radničního shozen byl vojskem obraz Franze Josefa, který byl vyříznut z rámu v zasedací síni, a pak provedena byla „očišťovací práce“ na německých firmách a uličních tabulkách. Konečně i rakouští orlové z berního úřadu, soudu a trafiky byli odstraněni. Nejdéle se držel na poště, nebylo však nic platno musel dolů!“
Zakladatel Podještědského muzea Václav Havel podává v městské kronice v souvislosti s “bořením” rakouských orlů ještě jednu zajímavou a úsměvnou informaci. V dnešní ulici Řídícího učitele Havla byla tehdy lékárna U Zlatého orla, označená dvouhlavým orlem nad vstupními dveřmi. Jednalo se tedy o symbol podobný státnímu znaku Rakouska-Uherska. V rámci výše zmíněné “očišťovací práce” strhl nadšený dav i tento lékárenský symbol, v domnění, že se jedná o orla rakousko-uherského. Byl-li majitel lékárny tehdy odškodněn, nám už historie tají.
Rakousko-uherský orel z expozice Podještědského muzea pochází z Českého Dubu, jeho původní umístění (konkrétní úřad) však bohužel známo není.
Vchod do lékárny i se znakem Zlatého orla zachytil v prvním desetiletí 20. století neznámý autor. Snímek s lékárenským nápisem ze své sbírky laskavě zapůjčil p. J. Šrýtr.