Sbírkový předmět měsíce září (2023)
Pohled na Tzv. Horní továrnu firmy Fr. Schmitt
Dnes si textilní průmysl v Českém Dubu spojujeme především se jménem Franze Schmitta, zakladatele rozsáhlého podniku. Tradice tohoto průmyslového odvětví ve městě sahá ale ještě dál. Roku 1803 získali bratři Slukové povolení pro založení prvního průmyslového podniku v Českém Dubu, soustředícího se na potiskování plátna a kartounů. Svého vrcholu podnik dosáhl na počátku třicátých let, kdy zaměstnával 120 dělníků. V průběhu tohoto desetiletí ale současně došlo k propadu podniku. František Sluka mladší se snažil vzniklé provozní potíže řešit zakoupením domu na severním okraji města, čímž položil základ budoucí textilní továrně. Toto řešení se ale v závěru neosvědčilo. Z důvodu nedostatku kapitálu nebyl Sluka schopen modernizovat provoz a vyrovnat se tak své konkurenci a následně byl v roce 1840 nucen výrobu zastavit.
O tři roky později, dne 9. září 1843 (tedy přesně před 180 lety), vstoupil tehdy sedmadvacetiletý Franz Schmitt do manželského svazku s Hedvikou Ungerovou, dcerou bohatého hodkovického obchodníka se sklem Ferdinanda Ungera. Stalo se tak v hodkovickém kostele sv. Prokopa.
Pro mladého Franze byl tento sňatek důležitý nejen kvůli tomu, že si vzal za ženu dívku, do které se před časem při svém zaměstnání v hodkovické textilní továrně firmy Blaschka & Co zamiloval. Sňatek byl pro něj také vstupenkou do světa podnikání. Hedvika mu věnem přinesla slušný kapitál — 10 000 zlatých a tchán navíc zakoupil také bývalou Slukovu továrnu v Českém Dubu a dal ji čerstvému zeti k dispozici.
Franz měl tou dobou za sebou nejen zaměstnání ve firmě Blaschka & Co, dříve působil také jako barvíř u Johanna Liebiega v Liberci. Jen několik měsíců před svatbou se vrátil z poznávací cesty do Německa, Francie a Anglie, kde navštěvoval místa spjatá s textilním průmyslem, navazoval kontakty a poznával technologii výroby (především orleans). Své technické znalosti, podnikavého ducha a zkušenosti mohl nyní díky sňatku s Hedvikou realizovat jako podnikatel. Zbytky Slukovy továrny v Hořením předměstí přestavěl na tiskárnu látek, která na místě fungovala až do konce existence firmy.
Areál objektu byl tvořen zděnými dvou a třípodlažními továrními budovami s podkrovími, kde byly sklady materiálu. První stroje poháněla vodní kola, později turbíny, vlevo od vjezdu do areálu byla postavena kotelna a strojovna. Vpravo vznikla barevna, k níž později přibyla také tiskárna látek, sousedící se zámeckým parkem. V době největší konjunktury před první světovou válkou zaměstnávala továrna 220 lidí, z nichž většina bydlela v dělnické kolonii Šestidomy na protějším břehu Ještědky.
Firma nakonec existovala déle než sňatek manželů Schmittových. Radost z velkolepého rozvoje podniku překazila Hedvičina předčasná smrt, ke které došlo 23. 12. 1844. Stalo se tak pouze několik měsíců poté, co se manželům narodila dcera Hedwiga (1844-1895). A právě malé Hedwice odkázal Schmittův tchán Ferdinand Ungr původní Slukovu továrnu, kterou Franzi Schmittovi k podnikání dal pouze “dočasně k dispozici”.
Po druhé světové válce továrnu získal Václav Šimon z Mnichova Hradiště. Ten navázal na tradici a v tzv. Horní továrně zřídil tiskárnu hedvábných látek, která byla roku 1947 znárodněna. O čtyři roky později zde výrobní družstvo Floratex, pozdější Dubena, zahájilo výrobu dřevěného nábytku. Po rozpadu družstva zakoupila tuto část podniku firma Libela a pokračovala ve výrobě kuchyní až do roku 2009. To vše však již dávno po smrti Franze Schmitta, která nastala 25. dubna 1883.