Památky v Českém Dubu


Blaschkova vila / Podještědské muzeum

Významný českodubský textilní průmyslník Franz von Schmitt nechal pro svoji dceru Marii a jejího budoucího chotě Konráda Blaschku, který se měl stát nejen Schmittovým zetěm, ale současně také dědicem tchánovy světoznámé firmy, postavit v letech 1880-81 reprezentativní obytnou zahradní vilu, později doplněnou altánem a budovou kuželníku. V roce 1885 došlo k částečnému rozšíření objektu, v roce 1906 pak k náročné secesní přestavbě podle projektu vídeňského architekta Wilhelma Klingenberga, který do původní podlažní vily včlenil monumentální centrální halový prostor. 

V objektu zůstaly částečně zachovány i původní interiéry včetně části vybavení, které dnes tvoří součást expozic Podještědského muzea. Muzeum sídlí v objektu Blaschkovy vily od roku 1946.

 

 

 

Johanitská komenda

"Komenda", tj. opevněný klášter rytířsko-špitálního řádu johanitů, byla založena ve zdejších tehdy neosídlených hvozdech jako strategická "zastávka" na významné kupecké stezce vedoucí z Prahy do Lužice. Založena byla po roce 1237 velmožem Havlem z Lemberka a jeho ženou sv. Zdislavou, která později působila v blízkém špitále. Areál byl několikrát v historii přestavěn, za husitských válek na gotický hrad Krucemburk, v pol. 16. století na renesanční zámek Jana z Operštorfu a po požáru v roce 1858 na měšťanský dům.

Roku 1991 došlo k nečekanému objevu po několik staletí "ztraceného" kláštera, který je od roku 1993 zpřístupněn veřejnosti. Komenda dnes představuje patrový komplex kamenných románsko-gotických prostor, z nichž nejvýznamnější jsou Velký klenutý sál, kaple sv. Jana Křtitele a podzemí s 80 metry dlouhou "únikovou" chodbou. 

 

 

Farní kostel sv. Ducha

Původně gotický kostel založený před polovinou 13. století jako farní, později sloužil i jako konventní svatyně johanitů. Nejstarší dochované prvky jsou pozdně gotické, z konce 15. století. Ve druhé polovině 16. století, za Jana z Operštorfu, byl kostel renesančně upraven a rozšířen pro potřeby "dvojí víry". Následně sloužila původní část kostela utrakvistům (většina města), západní přístavba katolíkům (vrchnost - Operštorfové).  Dnešní barokní podobu získal kostel po požáru v roce 1694, a to podle projektu pražského stavitele Jana Šimona Pánka.

K severní straně kláštera přiléhal již od 13. století řádový špitál, spjatý s léčitelskými aktivitami svaté Zdislavy z Lemberka (manželka zakladatele kláštera). Do požáru v roce 1371 byl špitál dřevěný, později již zděný, doložený i písemně, o velikosti "pro 12 chudých a potřebných".

Klasicistní fara na východní  straně kostela, s renesančním jádrem, pochází z konce 17. století (stavitel J. Š. Pánek). Vstupní brána do kostelního areálu je barokní, datovaná rokem 1735.

V depozitoriu ve věži kostela se dochovala unikátní, šablonovou technikou zdobená pozdně gotická skříň z konce 15. století (dnes v expozici Podještědského muzea).

 

 

Náměstí

Nejpozději ve 40. letech 13. století vznikla při kupecké stezce vedoucí z Prahy do Lužice tržní osada zv. (Nová) Světlá, pozdější město Dub, od roku 1720 Český Dub.

Původní tržiště - dnešní náměstí, obklopovalo 15 částečně dochovaných středověkých, štítově orientovaných domů s bočními vjezdy do dvorů. Roku 1565 byla do prostoru náměstí vestavěna renesanční radnice a roku 1723 barokní morový sloup. Architektonicky významná je i funkcionalistická budova Okresní hospodářské záložny (dnešní Česká pošta) z roku 1937 od Františka Zeidla.

V roce 1992 bylo město prohlášeno památkovou zónou.

 

 

Radnice

Renesanční radnici s vysokými štíty a osmibokou nárožní věží završenou cibulí s lucernou nechal vybudovat v prvé polovině 60. let 16. století (dokončena v roce 1565) majitel zdejšího panství Jan z Operštorfu. Roku 1653 byly pro radniční věž zhotoveny věžní hodiny. Původně renesanční budova prošla několika postupnými úpravami, nejprve po požáru v roce 1693, později v letech 1800-1801 a 1836-1837, kdy získala střídmý klasicistní vstupní portál s nadsvětlíkem.

Současný vzhled získala českodubská radnice během přestavby provedené v letech 1905_1907 podle projektu vídeňského architekta Wilhelma Klingerberga, kdy byla k historické budově radnice přistavěna jižní část s reprezentativní obřadní síní s balkonem do náměstí. Nad vnitřním schodištěm jsou dnes zabudovány tři renesanční kamenné desky z roku 1565, s aliančním znakem majitelů dubského panství Operštorfů a Lobkoviců, se znakem města Dubu a s erbem hejtmana Jetřicha Slatinského ze Slatinky.

V budově sídlí Městský úrad Český Dub.  

 

 

Mariánský sloup

Barokní mariánský "morový" sloup doplňuje českodubské náměstí od roku 1723 (chronogramu). Vztyčen byl jako poděkování, že město bylo ochráněno před morovou epidemií a požárem. Hlavní sochou na vrcholu sloupu je Panna Maria Immaculata, kterou na soklu ve tvaru rovnoramenného kříže obklopují čtyři světci, sv. Florián (ochránce před ohněm), sv. Jan Nepomucký, sv. František Xaverský a sv. Roch (ochránce proti moru a současně i patron města Český Dub). Nápisy na kamenných zrcadlech pod světci připomínají dobu vzniku sloupu (chronogram pod sv. Rochem) a letopočty jeho nejvýnamnějších oprav (1840, 1879 a 1929). Poslední opravy morového sloupu proběhly v letech 2002 a 2018.


 

Hláska a městské hradby

Částečně dochované středověké pozdně gotické opevnění historického jádra města pochází z přelomu 15. a 16. století. Původně byla hradební zeď opatřena dřevěným podsebitím a vodním příkopem, který napájela umělá vodoteč - strouha, vedená ze Starého Dubu. Vstupy do města chránily dvě věžové brány s padacími mosty, severní Hoření brána v dnešní ulici V. Havla a jižní Dolení brána v ul. 17. listopadu (obě byly zbořeny v polovině 19. století).

Západní hradební úsek (směrem k dnešnímu parku) doplňovaly dvě polygonální bašty, v severovýchodní části byla věž čtvercová - zv. Hláska, sloužící mj. i jako městská šatlava. V roce 1905 prošla Hláska romantickou obnovou, během níž k ní byla přistavěna nová historizující brána. Na protější straně brány stojí secesní stavba zv. Helenhof (1906).

 

 

Schmittův zámek, zámecký park

Původně barokní areál hospodářského dvora zv. "Michalovský", který po polovině 19. století koupil významný textilní průmyslník Franz von Schmitt (1816-1883). V letech 1873-74 proběhla přestavba podle projektu G. Sacherse, která proměnila nevzhledný areál v reprezentativní rodinné sídlo - trojkřídlou neoklasicistní "vilu" zámeckého typu, jejíž hlavní průčelí, otevřené do parku, dotvářela technicky odvážná a architektonicky působivá litinovo-skleněná konstrukce zimní zahrady s centrální kupolí (zanikla po roce 1945). V zámku se dochovalo několik původních štukovaných interiérů a o něco mladší secesní řezbovaná jídelna z roku 1907.

Budova dnes slouží jako domov důchodců a není veřejně přístupná. Část mobiliáře je dnes součástí expozice Podještědského muzea.

K zámku přiléhá krajinný park, jehož autorem je vynikající německý zahradní architekt Gustav Petzold (1815-1891).

 

 

Hřbitov a Schmittova hrobka

Městský hřbitov ze 70 let 16. století byl v roce 1868 rozšířen východním směrem a jeho novou dominantou se stala mimořádně náročná neoklasicistní stavba rodinné hrobky textilního průmyslníka Franze von Schmitta (1816-1883).

Patrová hrobka s kaplí byla postavena podle plánu vídeňského architekta Karla Tietzeho v letech 1872-73. Hrobka je bohatě zdobena malbami, štuky a sochami. Tři pískovcové sochy vytvořil roku 1876 drážďanský sochař Franz Schwarz, od něhož pochází také mramorová socha Madony z roku 1878 na hrobce spřízněné rodiny Lehrerů, v severní části hřbitova.

Na hřbitově se nachází řada umělecky hodnotných náhrobků a náhrobků významných osobností Českodubska.

 

 

Kostel Nejsvětější Trojice

Původně luteránský kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn na tehdy novém městském hřbitově ze 70 let 16. století, první písemná zmínka o jeho existenci je z roku 1590. Původní stavba byla téměř zničena za třicetileté války. Kostel nechali v roce 1681 obnovit dva významní měšťané jako votivní stavbu (poděkování za přežití morové epidemie). Tehdy kostel získal svoji stávající raně barokní podobu. Původně protestantsky prostá renesanční stavba, s plochostropou lodí a téměř kruhovým presbytářem, byla "zvětšena a ozdobena pěknou věží a kryptou".

Po rekatolizaci kostel užívali němečtí katolíci. V současnosti slouží jako městská smuteční síň.

Drobná barokní kaplička u hřbitovní brány pochází z roku 1719, o něco později vzniklo i její architektonické dvojče, objekt původní kostnice, později márnice.

 

 

Zámecké návrší

Až do roku 1858, kdy podlehl devastujícímu požáru, býval hlavní dominantou města tzv. "starý" zámek s věncem přilehlých budov, vystavěný po rce 1552 jako rezidence majitele panství Jana z Operštorfu.

Z renesančního období (dat. 1566 a 1567) se dochovaly dvě kamenné reliéfní desky se znaky Jana z Operštorfu a jeho ženy Markéty z Lobkovic. Jedna z desek je dnes přístupná v interiéru Johanitské komendy, druhá je uložena v depozitáři Podještědského muzea.

Po krátkodobé rezidenční funkci sloužily zámecké budovy jako sídlo zdejších úřadů a ubytovna úředníků, na konci 19. století, po velkém požáru města, byly objekty zčásti přestavěny, zčásti vystřídány novostavbami měšťanských domů (ve sklepě jednoho z nich bylo v roce 1991 objeveno zazděné patro středověkého "ztraceného" kláštera).

Ve věnci budov zámeckého návrší, vedle původní brány s mostkem, byla  roce 1909 vystavěna okázalá secesní budova kojeneckého ústavu a dívčí školy (za první světové války budova sloužila jako ozdravovna válečných rekonvalescentů, později jako dětský domov, od roku 1958 zde sídlí mateřská škola). 

Vpravo navazují na bránu budovy původního pivovaru a renesanční kaple sv. Jana Nepomuckého.

 

 

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Renesanční kaple, původně zasvěcená sv. Janu Křtiteli, postavená Janem z Operštorfu v letech 1552-59.

V 17. a 18. století byla poškozena ničivými požáry, roku 1722 opravena a nově zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Kaple byla zrušena v 80. letech 18. století v rámci reforem Josefa II. V roce 1803 byla přestavěna na městský špitál s vestavěným patrem sloužícím provozu přilehlého pivovaru.

Ke kapli přiléhá budova bývalého pivovaru, postaveného "na hradbách" johanitské komendy. Jádro pivovaru pochází z roku 1564, roku 1858 byl silně poškozen požárem, přestavěn, ale krátce nato, v roce 1886, zrušen.

Současná romantizující podoba kaple i pivovaru souvisí s celkovou přestavbou areálu v roce 1910.