Český Dub



 
Město Český Dub se nachází přibližně 12 km jihozápadně od Liberce,
jižním směrem od vrcholu Ještěd (1012 m n. m.),
na zeměpisných souřadnicích
15° východní délky (od Greenwich) a 50° 90' severní šířky, 

v nadmořské výšce 325 m n. m.

 

Katastrální rozloha města je 2 257 ha a zahrnuje celkem 7 katastrálních území.
 
Město se člení na 15 evidenčních  částí:
Bohumileč, Český Dub I-IV, Hoření Starý Dub, Kněžičky, Libíč, Loukovičky,
Malý Dub, Modlibohov, Smržov, Sobákov, Sobotice a Starý Dub.
 
Ke dni 1. 1. 2020 žilo ve městě 2 821 obyvatel.
 


Město Český Dub je jedním z nejstarších sídel v severních Čechách, jeho historie sahá až do 13. století.  Počátky města jsou spojovány s osobou Markvartice Havla z Lemberka, zakladatele zdejší komendy johanitského řádu, který se stal majitelem území roku 1237.  První písemná zmínka týkající se lokality pochází z roku 1291, status města je doložen k roku 1373.
 
Historie města Český Dub sahá až do románského období, kdy vzniklo jako tržní osada při kupecké stezce spojující Prahu s Lužicí, na vyvýšenině obtékané dvojicí potoků, Ještědkou a Rašovkou.
 
Roku 1115 svěřil kníže Vladislav I. zdejší lokalitu, tvořící součást tzv. "Vladislavského újezdu", benediktiskému klášteru v Kladrubech. V roce 1237 se stal novým majitelem území Markvartic Havel z Lemberka, jehož manželkou byla svatá Zdislava. Tito dva stáli u zrodu místní komendy johanitských rytířů, řádu, jehož posláním bylo kromě náboženské a špitálnické činnosti také šíření a ochrana křesťanské víry mečem. Ideální to trojkombinace služeb poutníkům na frekventované obchodní cestě z Prahy do Lužice, ohrožované lapky. Součástí nově budované komendy byla kaple sv. Jana Křtitele a nedaleko areálu stál raně románský kostel sv. Ducha s roubeným špitálem, ve kterém příležitostně léčila sv. Zdislava.
 
Společně s johanitskou komendou vznikala i přilehlá tržní osada, pojmenovaná (Nová) "Světlá", později nazývaná "Dub" (označení Český Dub se vžilo až v průběhu 18. století). V roce 1357 ji svou návštěvou poctil sám Karel IV., za jehož panování je poprvé doložen status města. Ze 14. století pochází také městský znak, zelený košatý dub ve stříbrném poli.
 

Johanitskou éru ukončili roku 1429 husité, kteří johanity vyhnali, komendu pobořili a přestavěli ji na hrad Krucemburk. Celou oblast pak drželi ve své moci až do konce husitských válek v roce 1434.

 

Následovalo období střídaní majitelů panství - Vartenberkové, Šelemberkové, Operštorfové, Smiřičtí, Albrecht z Valdštejna, Isolani, augustiniánky u sv. Jakuba ve Vídni, kníže Rohan ...

 

V roce 1512 udělil majitel panství Jan z Vartemberka Dubu významné privilegium, kterým urychlil hospodářský vzestup města. V letech 1569 a 1572 následovala další významná městská privilegia, udělená Janem z Operštorfu.

 

V letech 1552-1585 byl držitelem panství Jan z Operštorfu, který vtiskl městu výraznou renesanční podobu. Na náměstí nechal vystavět renesanční radnici, nechal přestavět a zvětšit kostel sv. Ducha, zřídit nový hřbitov a vystavět kostel Nejsv. Trojice, postavit kapli sv. Jana Nepomuckého a na místě původní johanitské komendy vybudoval renesanční zámek.  

 

Po Operštorfově smrti ztratil Dub svůj residenční charakter a následovalo dlouhé období hospodářského i stavebního útlumu, období Albrechta z Valdštejna nevyjímaje. 

 

Za Jana Ludvíka Hektora Isolaniho se roku 1639 zmocnila Dubu švédská vojska. Po necelém roce opustili Švédové náš kraj, ale do Dubu se ještě několikrát vrátili a město vypálili.

 

Zkázou pro město byl velký požár 29. srpna 1694. Zničil 35 domů, kostel sv. Ducha, školu, radnici, špitál a vrchnostenské stodoly. Těžké hospodářské podmínky nemohlo vyřešit ani privilegium císaře Leopolda I. z roku 1701.

 

V roce 1720 postihl město další požár a v témže roce se v kraji začala šířit morová epidemie, kterou připomíná mariánský sloup na náměstí, postavený v roce 1723.

 

V polovině 19. století začal život obyvatel Českého Dubu ovlivńovat rozvoj textilního průmyslu. První textilní podnik zde založili roku 1802 bratři Slukové, avšak po úspěšných počátcích museli svou činnost v roce 1843 ukončit.

 

V roce 1838 koupil dubské panství kníže Kamil Rohan. V téže době začíná město rozvíjet schopný textilní podnikatel Franz von Schmitt. Prosperující firma řízená z Českého Dubu patřila k významným textilním podnikům monarchie a Schmittův podnikatelský duch se promítal i do obrazu města. Postaveny byly nové objekty, opraveny domy, budovaly se silnice atd. Pohromou pro město byl velký požár v roce 1858, který kromě řady domů zničil českodubský renesanční zámek.

 

Na počátku 20. století nastal v rozvoji města opět útlum. Město začalo znovu vzkvétat po vzniku Československa, kdy byla zřízena česká škola, muzeum, knihovna, kino, nová sokolovna... Rozvoj města přerušila okupace v roce 1938 a začlenění českého Podještědí do německé říše. Po osvobození v roce 1945 se Českodubsko opět stalo součástí turnovského okresu, a to až do nového správního uspořádání v roce 1960, kdy bylo celé Podještědí připojeno k okresu Liberec.

 

Během komunistického režimu docházelo spíše k devastaci městských památek, stavební rozvoj nastal až po roce 1989. V roce 1991 byly objeveny a v roce 1993 zpřístupněny prostory johanitského kláštera. Největší stavební realizací ve městě je výstavba základní školy na náměstí a domu s pečovatelskou službou v městském parku.

 

 

 

.