Sbírkový předmět měsíce dubna (2026)

Čertova zeď: legenda, která málem zmizela

Konečně přišlo jaro. Slunečné dny zvou k výletům po okolí – a my v Podještědí máme velké štěstí. Zajímavých a krásných míst je tu nespočet. Jedním z nich je i Čertova zeď – čedičový útvar tak výrazný, že se k němu váže řada legend.

Tu o sázce s čertem, která dala zdi jméno, možná znáte. V různých verzích se vypráví o tom, jak čert postavil během jediné noci dlouhou kamennou zeď, aby získal lidskou duši. Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české zase uvádí, že zeď nechal vybudovat již v roce 798 přemyslovský kníže Mnata na obranu kraje.

Co nám tyto příběhy napovídají? Především to, že zeď svou pravidelností a délkou působila na lidi natolik neobvykle, že si její vznik vysvětlovali nadpřirozeně nebo ji připisovali významným historickým osobnostem.

Ve skutečnosti jde o pozůstatek třetihorní čedičové žíly, která byla postupně „vypreparována“ z okolních druhohorních pískovců. Odborně se takovému útvaru říká dajka – a Čertova zeď patří k nejznámějším příkladům v Česku. Původně byla mnohem delší, dnes se však dochovaly jen její části, nejlépe patrné mezi obcemi Smržovem a Kotlem.

Dnes je Čertova zeď chráněna jako národní přírodní památka. Nechybělo ale mnoho a mohli jsme o ni přijít. Tvrdý čedič se totiž snadno lámal a byl vyhledávaným materiálem pro stavbu silnic. Těžba, která začala v 19. století, postupně zničila velkou část původní zdi. Čedič z Čertovy zdi se přitom vyvážel i do zahraničí – využití našel dokonce až ve Skandinávii.

Zásadní roli v její záchraně sehrál učitel, geolog a paleontolog Otokar Fendrych (1860–1945). Od roku 1916 upozorňoval odborníky i úřady na význam tohoto jedinečného útvaru a usiloval o jeho ochranu. Jeho snaha nakonec přinesla ovoce – ve 20. letech 20. století převzal ochranu zdi stát a postupně došlo i k výkupu pozemků.

Nebylo to ale samozřejmé ani snadné. Takové úsilí vyžadovalo obrovské množství času a vytrvalosti. Podle vzpomínek rodiny vyrážel Otokar po skončení školního vyučování do terénu a vracel se až pozdě večer. Manželce se prý omlouval slovy: „Hedvičko, to je pro budoucnost.“

Až se tedy vydáte na Čertovu zeď, zkuste si kromě jejího geologického původu a legend o jejím vzniku připomenout ještě jednu věc: že její zachování nebylo samozřejmostí. Díky vytrvalosti jednoho člověka – a také velké dávce pochopení jeho ženy – dnes můžeme obdivovat to, co by jinak z krajiny zcela zmizelo. Vaše dnešní návštěva „Čertovky“ je vlastně tou „budoucností“, o kterou Otokar Fendrych tolik usiloval.