Sbírkový předmět měsíce září (2025)

Vzpomínky na léto si uchováváme různě – někdo schová vstupenku na festival, jiný vystaví fotografii z výletu. A někdo si mezi stránky knihy vloží usušenou květinu, aby mu připomínala rozkvetlou louku nebo vůni prázdnin. K létu u nás neodmyslitelně patří také chuť lesních plodů – houby, maliny, ostružiny či borůvky. A právě s borůvkami je snadné si splést i jedovatou rostlinu, kterou najdete na stránkách nejednoho historického herbáře – vranní oko čtyřlisté.

Tato nenápadná lesní bylina je sice jedovatá, přesto se v minulosti využívala v lidovém léčitelství – listy na poranění a vředy, oddenek dokonce jako prostředek proti vzteklině či „zaříkávadlo“ proti kouzlům. Znal ji i MUDr. Ignác Wiese, českodubský lékař a politik, který si rostlinu uchoval ve svém herbáři. Wiese působil v Českém Dubu jako tovární a později městský lékař a byl také osobním lékařem spisovatelky Karoliny Světlé.

Ta ve svých dílech čerpala z místní krajiny i lidových zvyků – a mezi nimi mělo své místo i bylinkářství. Světlá zobrazovala lidové léčitele nikoli jako pouhé šarlatány, ale s respektem k jejich znalostem a zkušenostem, které byly pro venkovské obyvatelstvo velmi důležité. V románu Kantůrčice vystupuje jako lidová léčitelka i jedna z jejích nejsilnějších ženských postav, Enefa Podhajských.

Na Ignáce Wieseho dnes upomíná pamětní deska na českodubském hřbitově a ve sbírkách Podještědského muzea také jeho herbář – cenný doklad o přírodě a medicíně 19. století.