Příspěvek ke Dni učitelů 2025

Měli jste učitele, na kterého s vděčností vzpomínáte? Takového, který vás ovlivnil na celý život?

V těchto dnech si na něj možná vzpomenete ještě o něco silněji – nejen kvůli dnešnímu Dni učitelů, ale i kvůli zprávě o úmrtí pana učitele Aloise Steinbauera, který zanechal nesmazatelnou stopu v srdcích mnoha generací českodubských žáků.

Děkujeme jemu – a všem dalším učitelům, kteří svou prací formují nejen naše vědomosti, ale i osobnost.

 A protože jsme Podještědské muzeum, připomínáme dnes také jednoho z těch, kteří učili i daleko za hranicemi své třídy: učitele Václava Havla, zakladatele našeho muzea a nejvýraznější osobnost Českodubska první poloviny 20. století.

Narodil se v roce 1886 a vyrůstal v prostředí vlasteneckého hostince Česká beseda, který patřil jeho rodině. V rodinné tradici pohostinství však nepokračoval – místo toho si na učitelském ústavu v Jičíně splnil sen a stal se učitelem. A nikdy nelitoval.

V letech 1910–1911 studoval na Univerzitě Karlově dějiny české literatury a kulturní historii a jako praktikant působil v Národním muzeu. Po návratu domů vyučoval v několika podještědských obcích, sbíral lidové písně a spolu s přáteli učiteli snil o tom, že Český Dub bude mít své vlastní muzeum.

Sen se naplnil už v roce 1919 – kdy bylo Podještědské muzeum založeno na základě sbírek, které Havel a jeho spolupracovníci (mezi nimi například i geolog  paleontolog Otokar Fendrych) během let vytvořili. V čele muzea stál více než čtyřicet let, v dobách dobrých i zlých. Během 2. světové války se zasloužil o záchranu sbírek, po válce pomáhal s obnovou školství na Českodubsku a po celý život pečoval o kulturní paměť kraje, který miloval. 

Zemřel 4. ledna 1965. Letos tedy uplynulo 60 let od jeho úmrtí.

Učitelé, kteří přesáhnou rámec výuky a zapíšou se do paměti kraje i jeho lidí, jsou darem. Už teď můžeme slíbit, že Václav Havel není posledním takovým učitelem z naší historie, kterého si v tomto roce připomeneme.