Sbírkový předmět měsíce dubna (2025)
Karolina Světlá a lidové tradice Podještědí (velikonoční jidáše)
Velikonoční jidáše v Podještědí
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, připomínajícím Kristovo ukřižování a zmrtvýchvstání. Zároveň se v nich ale prolínají starší, předkřesťanské tradice vítání jara a příprav na nový zemědělský rok. Nejinak je tomu v Podještědí.
Jedním z tradičních zvyků je pečení jidášů, které se připravují na Zelený čtvrtek, den připomínající zradu Krista jeho učedníkem Jidášem Iškariotským. Sladké pečivo svým tvarem často připomíná smyčku lana, na němž se podle biblického příběhu Jidáš po svém činu oběsil. Jidášky a jidáše – jak se pečivu říká – mohou mít různé podoby a symboliku.
Jidáše v lidové tradici
Tradiční velikonoční pochoutka připomíná známý biblický příběh, ale zároveň se k ní váže řada lidových zvyků spojených s ochranou a zdravím.
Podle Ottova slovníku naučného jsou jidáše „pečivo z bílé pšeničné mouky ve formě dvojité podkovy do sebe vložené, solí a mákem posypané. Na Velký pátek jí se s medem, dle víry lidu, aby hadi nepoštípali.“
Potírání čerstvých jidášů medem mělo podle lidové tradice symbolizovat plodnost a dostatek. Věřilo se také, že kdo sní jidáše za svítání, bude po celý rok zdravý.
Jidáše v Podještědí
Lidové zvyky spojené s jidáši se mohou v různých koutech republiky lišit. Tradici přímo z Podještědí zaznamenala ve svém románu Kantůrčice Karolina Světlá.
Hlavní hrdinka Enefa Podhajských žije v chaloupce pod Ještědem se svým bratrem a moudrým pradědečkem, který je pro ně studnicí lidové moudrosti. Když radí, jak správně hospodařit, zmiňuje i tento velikonoční zvyk:
„Napomínej hospodyni, aby měla vždy v domě svěcenou vodu, síru, bobek, sůl, pak také popel z Jidáše o Zelený čtvrtek v síňce spáleného. Popel ten nechť nasype na pole a pod stromy v sadě; nebudou se pak dělat housenky.“
Podle této staré podještědské tradice měl popel ze spáleného jidáše chránit sady a pole před škůdci.
Odkaz tradice
Velikonoční jidáše tak nesou nejen symboliku biblického příběhu, ale i stopy starších předkřesťanských zvyků. Každý region má své vlastní velikonoční zvyky, a právě v Podještědí se dochovala tradice, kterou zaznamenala Karolina Světlá ve své literární tvorbě.
Ať už jidáše vnímáme jako součást náboženské symboliky, pohanských zvyků nebo prostě jen jako chutné velikonoční pečivo, dodnes jsou součástí svátečního stolu. Možná při jejich pečení stojí za to vyzkoušet některou z dávných tradic – nebo si vytvořit svou vlastní.
185. výročí narození "spisovatelky Podještědí" Karoliny Světlé
V roce 2025 si připomínáme 185. výročí narození Johanny Elisabeth Rottové, provd. Mužákové alias KAROLINY SVĚTLÉ (24. 2.1830 - 7. 9. 1899).
Karolina Světlá je nazývána "spisovatelkou Podještědí", jehož zvyky, tradice i osudy konkrétních lidí zachytila s láskou, citem a pokorou ve svých podještědských povídkách a románech.
Vítězslav Hálek o jejím vztahu k milovanému Podještědí prohlásil: "Šťastný Ještěd, že našel svou Světlou, a šťastná Světlá, že našla svůj Ještěd."
Podještědské muzeum v Českém Dubu uchovává velkou část její písemné i hmotné pozůstalosti, mj. i většinu souborných vydání jejích děl.
Na ilustračních fotografiích je použita část souborného vydání děl Karoliny Světlé nakladatele L. Mazáče, vydané v Praze 1940.
