Sbírkový předmět měsíce září (2024)

Měsíc září s sebou přináší i návrat žáků do školních lavic, jak se dříve říkávalo - škamen. Co vše potřebují dítka školou povinná dnes a jak nepřeberný výběr školních pomůcek mají k dispozici, asi všichni víme. Jak to ale vypadalo v době našich prababiček a pradědečků v devatenáctém století nebo na samém počátku století dvacátého? I tehdy se používaly školní pomůcky podobné těm našim, většinou se ale lišily jednoduššími formami a materiálem. Z finančních důvodů se pomůcky často vyráběly i doma, případně je pro děti zhotovoval šikovný pan učitel.   

 

Třeba takový penál. Kdysi to bývala malá dřevěná krabička s výklopným nebo vysuvným víkem, dle možností zdobená malovaným nebo rytým obrázkem. Součástí mohlo být i krátké pravítko, někdy samostatně vložené, jindy tvořené plochým víkem penálu. Penálům se říkalo "péráčky", protože se do nich vkládala "pera", ať už obyčejná namáčecí, či modernější plnící.

 

Aby bylo pera do čeho namáčet, museli mít žáci k dispozici tzv. kalamář, tedy nádobku na inkoust. Pro školní potřebu to bývala nejčastěji jednoduchá skleněná nádobka, obvykle zabudovaná přímo do školní škamny. Existovaly však i kalamáře přenosné, dle potřeby opět zdobené různými technikami a motivy.  

 

A do čeho, resp. na co se psalo? Sešity se u nás začaly používat teprve v šedesátých letech 19. století, do té doby byly využívány břidlicové tabulky, na které se "psalo" tzv. písátkem či kamínkem, jehož stopa šla snadno smáznout obyčejnou hubkou či hadříkem. Kvůli zlevnění nákladů na výuku se břidlicové tabulky používaly k výuce nižších ročníků až do poloviny 20. století.  

 

A jak děti přenášely do školy své učebnice a sešity? Ty bohatší mívaly jednoduchou brašničku s neděleným prostorem, vyrobenou z kůže či obyčejného kartonu. Děti z chudších domácností si musely vystačit s kouskem provázku, kterým si své školní pomůcky převazovaly do balíčků, které pak nosily nikoliv na zádech, ale v ruce.

 

Historické školní potřeby samozřejmě nechybí ani ve sbírkách Podještědského muzea. Na fotografii najdete výběr několika z nich - dva jednoduché péráčky s odklopným malovaným víkem a jeden s víkem výsuvným, u něhož je jako víko velmi prakticky využito dřevěného pravítka. Malované zdobení honosnějších péráčků se objevuje i na méně neobvyklém typu drobného dvojitého kalamáře, do kterého se vlévaly inkousty různých barev.