Sbírkový předmět měsíce července (2024)
Tajemství ukryté pod rámem
Exponáty, které můžete spatřit při prohlídce Blaschkovy vily nebo Johanitské komendy, jsou jen zlomkem všech cenných předmětů, které Podještědské muzeum ve svých sbírkách má. Naším úkolem je starat se o všechny tyto poklady, poskytovat jim vhodné podmínky a zachovávat je pro další generace. Pomáhá nám v tom nejen průběžná inventarizace, ale také právě probíhající digitalizace. Každý předmět tak projde čočkou digitálního fotoaparátu, abychom zachytili nejen jeho celkovou podobu, ale i ty nejjemnější detaily.
V současnosti prochází tímto procesem například obrazy a fotografie z pozůstalosti rodin českodubských textilních továrníků Schmitt a Blaschka. Abychom tyto předměty zachytili v co nejvyšším rozlišení a se všemi detaily, byly při digitalizaci vyrámovávány. Tento postup, kterým si prošlo již mnoho sbírkových předmětů, nám pomáhá objevit skryté nápisy a informace pod rámy.
V červnu jsme však narazili na archiválii, kterou z rámu žádný muzejník dosud nevyňal. Za masivním dřevěným rámem se skrývalo opravdové překvapení – několik řádků rukou psaných veršů. Po sejmutí rámu jsme mohli konečně přečíst celý obsah písemnosti. Kromě doplňujících informací k básni jsme odhalili především jejího autora.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že autorem těchto veršů není nikdo jiný než Johann Wolfgang Goethe! Tento vzácný objev přinesl do naší kolekce drobných zarámovaných obrazů velmi nečekaný a vzrušující přírůstek.
Krátká báseň nese název „Julii” a Goethe ji sepsal pro hraběnku Julii von Egloffstein. Podařilo se nám zjistit, že hraběnka byla vášnivá malířka a podobu slavného básníka zvěčnila v jednom ze svých portrétů. Báseň tedy pravděpodobně vznikla „na oplátku” a Goethe v ní popisuje dojmy z tohoto krátkého, přesto velmi silného setkání.
Není náhodou, že se báseň stala součástí sbírek muzea právě skrze pozůstalost rodiny Schmitt, která je známá svým zájmem o kulturu. Jejich knihovna čítá několik svazků mimo jiné Goetheho poezie, a jejich honosným interiérům vévodila básníkova mramorová busta. Tím však jejich zájem o poezii nekončil. Zvláště pak dcera Franze von Schmitt, Helena, byla známá svou láskou k umění, literatuře a kulturním hodnotám. Proto se domníváme, že zarámované Goetheho verše patřily právě jí.
