Kostel Nejsvětější Trojice s kaplí a márnicí
Původně luteránský kostel Nejsvětější Trojice byl vystavěn na tehdy novém městském hřbitově ze 70. let 16. století, v době masivního příchodu německého obyvatelstva do města. První písemná zmínka o jeho existenci je z roku 1590. Původní stavba byla téměř zničena za třicetileté války.
Kostel nechali v roce 1681 obnovit dva významní měšťané, Norbert Knauth z Fahnenschwungu (majitel dvora v Hořením předměstí Dubu) a Cyril Agricola z Limburku (pán na Rovni). Postaven byl jako votivní (děkovná) stavba, jako poděkování za to, že za velké morové epidemie v 70. a 80. letech 17. století nebyly postiženy jejich rodiny.
Tehdy kostel získal svoji stávající raně barokní podobu včetně západního průčelí. Původně protestantsky prostá renesanční stavba o plochostropé lodi a téměř kruhovém presbytáři byla tehdy „zvětšena a ozdobena pěknou věží a kryptou“.
Po rekatolizaci užívali kostel němečtí katolíci.
Od druhé poloviny 20. století je kostel využíván jako městská smuteční síň a konají se v něm jak světské, tak církevní obřady.
U západní hřbitovní brány je vystavěna drobná barokní kaplička stejného zasvěcení - Nejsvětější Trojice, která pochází z roku 1719. Nechal ji vybudovat dubský konšel Václav Paul.
Jejím protipólem je architektonicky shodná stavba márnice, která v minulosti pravděpodobně sloužila také jako kostnice. V době původního, podstatně menšího rozsahu hřbitova tvořila tato stavba jeho jihovýchodní nároží. Po rozšíření hřbitova se dostala do "nelogické" pozice uprostřed hřbitovní zdi. Stavebník není znám.
Fotografie: archiv Podještědského muzea